No vidíte, že to bez blogu nevydržím, pořád mám nějaké zážitky, o které se chci podělit i s vámi ...... Dva roky nazpět jsem byla na výstavě fotografií Pavla Baňky. Zaujaly mě především pro svoji velkou originalitu, ale taky způsob zpracování. Fotografované předměty byly nasvíceny silným reflektorem. Já sice neměla silný reflektor, ale aspoň čelovku :-) Nicméně tyhle fotky vznikly na sobotním, pozdně odpoledním výletě na Rudické propadání v Moravském krasu. No a ty další černobílé jsou inspirovány Funkem :-)
Vidíte tam taky toho netopýra?
Fotit za extrémně špatných světelných podmínek má jednu výhodu. Fotky vypadají jako starý, mají zrno. Myslím, že u některých to není na škodu.
Příště vám to nafotím za denního světla, ne za soumraku. Protože Rudické propadání opravdu stojí za návštěvu. Je to krásná část Moravského krasu.
Mějte prima den!
Mějte prima den!
Foto: Barbora Grünwaldová
Barboro, Rudické propadání je moje dětství. Trávila jsem tam se sestrou a rodiči, amatérskými speology, nejeden víkend. Nejkrásněji je tam na podzim. Zatím co rodiče "bádali", já jsem se potloukala po okolí se skicákem. Mám na to období moc pěkné vzpomínky.
OdpovědětVymazatKrásný! Podzim mám i já nejraději, protože v přírodě je prostě bezkonkurenčně nejkrásnější.
VymazatMoje dětství a puberta také...prázdniny u sestřenice se nemohly obejít bez každodenního "bádání" tam. hned bych jela... Terka
OdpovědětVymazatPro děti ráj! A vlastně i pro dospělé.
VymazatUvnitř v propadání jsem byla 2x kolem svých 15 let, když jsem chodila v Brně do speleologického kroužku. Dolů se leze po dlouhém úzkém železném žebříku v rybářských holínkách až do pasu, protože na dně je skoro všude voda. To si z toho pamatuju. A taky táboření na malém plácku naproti skále těsně u vstupu do propadání. Vaše fotky mi to všechno připomněly. Kdoví, jak to tam vypadá dnes :-)
OdpovědětVymazatMy jsme dole nebyli, ale myslím, že moc se toho nezměnilo. Ten plácek naproti skále je tam stále stejný. V létě se tam vydáme určitě znovu, je tam co prolézat. Díky za návštěvu!
Vymazat