Zase něco rezavýho, poděkování a tak ...

Většina mých čtenářů už ví, že ráda fotím staré a vybydlené budovy, polorozpadlé zámky, opuštěné fabriky, industriální prostředí vůbec a taky nádraží. A  zkoušeli jste někdy jít jen tak po kolejích? Člověka to pořád táhne jít dál a dál a taky je tam celkem dost rzi a industriálu. Mám kolejiště strašně ráda. Trochu jsem se bála, že jestli to kolejiště bude monitorované, seberou mi foťák a ještě dostanu pár facek hned, jak dorazím na nádraží. Naštěstí se tak nestalo a mohla jsem pár snímků pořídit a docela (hodně) jsem si to užila.  Tak snad se vám budou líbit.

 

Najde se tu někdo, kdo má taky rád nádraží? Naposledy jsem fotila nádraží v Brně, ale tam jsem spíš odchytávala lidi. Dnes (asi z přemíry toho vánočního pozlátka) jsem zatoužila po něčem rezavém :-)

Některé fotografie jsem nechala barevné, jiné záměrně černobílé. Černobílé mám moc ráda, ale tam zase nevynikne ta nádherná barva rzi, kterou kov může mít.

 Jak asi vidíte u některých fotek, nedají se fotit ze stoje ani z podřepu. U některých si holt musí člověk lehnout na koleje. No a když držíte v pravé ruce foťák, levou rukou podepíráte objektiv a prsty pravé ruky nastavujete ostřící body, moc času na sledování vlaků zrovna nezbývá, takže vřele doporučuji najít kolej, po které již bezpečně nic nejezdí :-)

Holt zákazy jsou někdy od toho, aby se porušovaly.

Kdo doroloval až sem, má u mě malé plus. Možná si teď někdo klepe na čelo co z toho jako mám, lozit po kolejích, ale věřte, že rozhodně víc než dobrý pocit. Baví mě to a jsem ráda, že můžu fotit co chci. A jelikož se blíží konec roku a tohle je asi jeden z posledních letošních příspěvků (i když já to bez blogu déle než dva dny nevydržím), chtěla jsem všem svým čtenářům a příznivcům mých fotografií poděkovat. Vážím si vaší přízně, vážím si všech vašich emailů, které od vás dostávám a jsem vděčná za  nová blogová přátelství. Vážím si i těch lidí, kteří  mi řeknou, že se mu moje fotografie nelíbí  a dokonce i názoru, že moje fotografie jsou depresivní a že bych možná měla uvažovat o nějakém léčení :-) Možná měla, ale zatím neuvažuji :-) A můj velký dík patří všem těm, kteří si ode mě nějakou fotku koupili. Díky výstavě, která právě končí, jich šlo do světa celkem dvanáct a to mě strašně moc těší! Vím, že to není moc, ale myslím, že ani málo. Vždyť i fotografie je druhem umění a viset někomu na zdi, to je pocta pro fotografa snad největší. Díky moc všem a věřím, že i v nadcházejícím roce se tu budeme všichni hojně potkávat.

Krásný podvečer!

Foto: Barbora Grünwaldová