Bílá, šedá, černá

A vzala jsem na milost i zelenou. Někdy mám chuť vzít do ruky štetec a  všechno natřít na bílo. Včera jsme s kamarádkou vymyslely nové polštáře, které brzy vystřídají současné mouchy, ale u zvířátek zůstanu. Tedy alespoň motivem. No a základ musí být jak jinak než světlý. Což ale bude asi problém u nové potahové látky na sedačku. Stávající sedačka nutně potřebuje nový potah a jelikož chci látku, ne koženku, trochu se bojím, že s bílou sedačkou je navždy amen. Protože bílé nepratelné potahy se neslučují s malými obyvateli našeho bytu. Tak jsem zvědavá, co nakonec vyberu.

Jak vidíte, černý kulatý stolek z plechu od Broste jsem (dočasně) vyměnila za bílý, který jsem kdysi koupila v IKEA jako podstavec pod vánoční stromek. Ale najednou té černé mám nějak moc. Chtěla jsem ho zrušit úplně a získat tak vzdušnější prostor, ale uvědomila jsem si, že bych neměla už vůbec žádné místo na pěknou květinu nebo nějaké drobné dekorace. Tak jsem tam šoupla bílý. Samozřejmě, že by se mi líbil nějaký pěkný designový stolek, třeba na QUALITY DESIGN eshopu bych si rozhodně vybrala, ale dokud dětičky neodrostou, nebudu v žádném případě investovat. To se mi teď potvrdilo u sedačky, která prioritně slouží jako doskočiště a trampolína, takže nevydržela nápor malých sportovců.  Koupit si dražší stolek, který skončí poškrábaný a otřískaný jako jsou teď ty z IKEA, mi nepřijde moudré.

A taky mě moc nebaví kupovat pořád ty děsně cool designové doplňky, které jsou někdy fakt zbytečně drahé. Tak třeba se mi moc líbí kulaté tácy od designérky Pia Wallén. Symbol křížku je už nějakou dobu celkem aktuální, ale dát za tác, který mě bude bavit zřejmě chvíli, dvanáct stovek, se mi zrovna nechce. A přitom tam jde hlavně o ten křížek. Takže jsem si vypomohla opět washi páskou.  Za pár týdnů mě omrzí, pásku sloupnu a můžu používat zase jinak. 

A jak to máte vy, podléháte aktuálním trendům?

Foto: Barbora Grünwaldová