Židovské město Boskovice

Taky máte čas od času chuť vypadnout někam sami, nikoho se o nic nedoprošovat a jen tak se courat a zastavit se kde chcete a jak dlouho chcete? Já ano. Sobectví? Ne! Nutnost. Nevím proč, ale když mám nějaký splín, táhne mě to do židovského města v Boskovicích.  Je to prý nejzachovalejší židovská památka v Česku. Vůbec mám ta židovská města moc ráda (Mikulov, Třebíč), mají takovou zvláštní melancholickou náladu. Nebudu zde rozepisovat žádná fakta ani historii, pokud vás to zajímá, vše se dočtete třeba tady. A já přikládám jen rozšířenou fotodokumentaci. Na podzim jsou totiž "židy" nejkrásnější! Tak pojďme se toulat ...

Tyhle uličky mám nejraději. Vlhko, spadané listí z ořešáku, za plotem štěká pes. Ale aby to courání mělo aspoň trochu nějaký smysl, měl by být cíl cesty. Tím mým byla synagoga. Překrásná, zrekonstruovaná, zrak mě přecházel.

To ještě není ona, nebojte :-) Nejdřív jsem prošla kolem jednoho z nejstarších domů v židovské čtvrti. U Templu 3/5. Je zmiňován již v druhé polovině 16. století a ve sklepě domu se nachází mikve (židovská očistná rituální lázeň s vlastním pramenem). Kde je vchod asi nemusím popisovat. Dům je stále obydlený!

 

 

Tak krásnou synagogu s galerií jsem snad ještě neviděla. Je nejvýznamnější stavbou židovského města a její starší část pochází z roku 1639. Uvnitř synagogy najdete i pěkně zpracovanou fotodokumenci jak vypadala před rekonstrukcí. Zajímavostí je, že poslední předválečné úpravy synagogy provedl význačný brněnský architekt Ernst Wiesner, též autor Moravské zemské knihovny, Paláce Morava + přestavby Doretova dvora a na kontě má mimo jiné i Moravskou banku na náměstí Svobody, jeho společné dílo s B. Fuchsem. Už jsem o něm psala tady. Tak to jen na okraj. Velmi bohatá výmalba mě překvapila. Hebrejské nápisy prý sloužily těm chudým Židům, kteří neměli ani vlastní modlitební knížku. Tohle musíte vidět, když nic jiného.

Za zastavení taky rozhodně stojí židovské masné krámy. Domy zde mají podobu z roku 1850, některé, třeba jako č. 5, mají bohatě zdobenou fasádu s plastickým dekorem vlnovky a zachováno je i původní číslování římskými číslicemi. Takových domů je tam samozřejmě více.

Za nejkrásnější dům je považován obytný dům č. 12 na ulici Plačkova. Má nepravidelný půdorys a půlkruhový přístavek ve tvaru apsidy. Kdopak v něm asi bydlí? Někdy mám strašnou chuť zazvonit a kouknout jak v něm lidé žijí a co o historii domu vědí.

Tohle mě prostě baví! A když se vydáte po žluté turistické značce, dojdete k židovskému hřbitovu a procházka tam stojí taky za to. Hlavně teď na podzim!

Já tedy až přímo na hřbitov nešla, nějak jsem neměla chuť chodit mezi náhrobky. Ale cesta na hřbitov vede kolem lesa a procházka spadaným listím je to opravdu příjemná.

A co ještě a co víc? Opravený a veřejnosti přístupný je i bývalý Obecní dům a škola (ul. Bílkova č.7). V koláži úplně nahoře vlevo oranžový dům. Uvnitř jsem ale nebyla. Nechávám si něco zase na příště, protože i když jsem tu byla už několikrát, pokaždé objevím něco nového. 

A jaký by to byl výlet bez zastávky na kávu? Tady teda vaří kafe výborný a je to hned za rohem! Kafe za rohem je stylová retro kavárna, 100% arabica byla výborná a čokoládový dort s mascarpone neměl chybu. Obsluha moc milá. Až se budu chtít někdy někam zašít, pojedu sem!

A tady je naše procházka židovským městem u konce. Snad se vám líbila stejně jako mně. Mám tyhle výlety ráda ..... sama, jen město, krásná architektura, trochu historie, dobrý kafe a myšlenky plynou. A to všechno najdete právě v Boskovicích.

Mějte pohodový začátek týdne.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.