Nové razítko

Aneb jak to s tím focením vlastně je? Dnes ráno jsem vstávala v 5:30, abych v 6 hodin mohla vyrazit do Letohradu na celodenní fotografický workshop. Příspěvek je tedy předchystaný, ostatně jako většina, protože publikovat on line je časově dost náročné. A živit se jako fotograf je taky náročné. Možná si myslíte, že vám k tomu postačí zrcadlovka se setovým objektivem a schopnost správného nastavení expozice, ale omyl je pravdou. Dokonce vám nebude stačit ani cit pro kompozici. Pokud se tím chcete živit, žádá si tato profese mnohem víc. Jak už jsem mohla poznat na vlastní kůži, chce to navíc investovat a nejen do techniky, softwaru, ale taky do vzdělání. A věřte, že investice jsou to nemalé. I když jsem si na seznam svých přání dala vystudovat fotografickou školu, pomalu začínám zjišťovat, že při dvou malých dětech a práci, je denní studium takřka nemožné. A proto jsem se rozhodla jít alespoň v tuto chvíli cestou kurzů a workshopů. Ráda bych vám totiž již brzy nabídla nový žánr ve fotografii. Vynaložené finance na vzdělání považuji za dobrý nápad. Do techniky investuji prakticky každý rok. Letos to byl nový monitor a objektiv Sigma 35 mm 1,4f Art, který mně velmi rychle přirostl k srdci. Investovat do kvalitního skla s výbornou světelností se podle mě hodně vyplácí, pokud to s focením myslíte opravdu vážně. Nový software je něco, co už řeším delší dobu, ale vypadá to, že jsem se konečně rozhodla. I když v postprodukci se snažím co nejméně zasahovat do zdrojové fotky následnými úpravami. Chci zachytit realitu, nikoli vytvářet iluze. Každý fotograf má svůj vlastní styl, někdo se v úpravách vyžívá a z fotografie vám udělá úplné umělecké dílo, ale já mám ráda přirozenost. Takovou, se kterou se setkáte i v reálném životě.  Dobrá fotka musí podle mě vzniknout už v hledáčku fotoaparátu, nikoliv v počítači. Ale samozřejmě je to jen můj osobní názor a nikomu neberu jeho odlišný. A tak doufám, že z workshopu přivezu povedené fotografie a spoustu  nových informací. Každopádně mě čeká ještě dlouhá cesta, ale když už jsem se po ní vydala, nehodlám se vzdát. Vidíte a to měl být příspěvek o novým razítku! A s ním to tedy byla pěkná peripetie!

 Nejdřív jsem chtěla nějaké stylové, dřevěné. Na Fleru jsem ale bohužel nenašla žádného výrobce, který by byl schopen mi ho vyrobit a tak jsem musela do "velkovýrobny" za plastovou klasikou Brother. Nakonec se ale podařilo a razítko mám. Tedy rozumnějte razítko ne pro finanční úřad :-) Ale takové parádní, sobě a snad i vám pro radost. Nemalou zásluhu na něm má i Myyna, které patří můj dík. Teď můžu razítkovat fotky až do aleluja. A kdo dočetl až sem, má u mě malé plus, protože dneska jsem se fakt vykecala.

Užijte si krásný den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.