Národní park Durmitor

Krásný začátek nového týdne. Konečně se dá naplno dýchat a je tak trochu svěžeji! I já mám pro vás dnes jeden fresh příspěvek. Naše cesta Balkánem se blíží pomalu ke konci. Poslední dva dny dovolené jsme strávili v horách, v národním parku Durmitor. Vápencové pohoří patří k dinárskému systému a díky převládajícímu vápenci tu můžete vidět četné krasové jevy v podobě jam, závrtů, jeskyní, ponorů a proláklin. Léto je tu suché a krátké, zimy dlouhé a sníh tu můžete vidět ve vyšších polohách ještě v červenci, stejně jako jsme ho viděli i my. Kromě vysokých vrcholů jsou tu oblíbeným cílem i ledovcová jezera, kterých je to opravdu hodně. K jednomu z nich se příště vydáme i my, ale dneska se pojďte pokochat těmi nádhernými kopci. 

 

Tenhle úsek jsme pro nepřízeň počasí zdolali expedičním vozem, protože první den jsme přijeli do zatažených a deštivých hor.  A taky jsme nebyli na takové počasí dostatečně vybaveni. Samozřejmě, že jsme měli softshellové bundy a oblečení do hor, ale ve dvou tisících metrech bylo pouhých 11 stupňů a velmi silný vítr a na výšlap to chtělo rukavice i čepici. Takže jsme se jen pokochali několika zastávkami s kouzelnými výhledy. V horách se velmi rychle mění počasí, takže s malými dětmi neradno riskovat.

Vítr foukal tak silný, že jsem si musela držet kapuci, ale nemít fotku z tohoto nádherného místa, jsem si odpustit nemohla. Zajímavé je, že Marťa umí fotit lépe než jeho tatínek. Na první dobrou, narozdíl od pana Božského, který vždy spustí salvu minimálně dvaceti fotek a obvykle se nedá vybrat ani jedna. Takže díky, Marťo!

Spousta oveček se pásla všude kolem. V jedné z chatrčí jsme kupovali ovčí sýr. 7 euro za kilo čerstvého sýru bez chemie a dalších konzervantů a prasáren, která do jídla nepatří, mně přijde jako symbolická cena, když člověk vidí, co za dřinu to je. Jak šťastní byli obyvatelé chatrče, že jsme si koupili hned dvě kila.  Pamatuju se, že tak dobrý sýr jsem jedla naposledny před deseti lety v rumunských horách. Naprosto vstřícně nás pozvali do jejich obydlí. Kluci stáli jako opaření. Čtyři děti, z toho tak tří až čtyř měsíční mimino, které pilo beztak ovčí mléko z lahve. Stařičká žena hlídala děti, zatímco rodiče pásli dobytek. Žádná kvanta hraček, tablety, mobily ani televize. Prostě hardcore! Asi by mě nechali fotiti i v chýši, ale bylo mi to trapné. Trapné vůči nim, protože pro ně je to běžný způsob života, pro nás podívaná. A tak jsem si to s pokorou a vděkem za to, jak dobře se máme, tentokrát odpustila. Opět jsem si uvědomila, že jsem strašně šťastná a vděčná za rodinu, kterou mám a za úžasný život, který spolu žijeme. Sem bych lidi povinně posílala na exkurze!

 

Bydleli jsme na krásné planině nedaleko Žabljaku, který je nejvýše položeným městem Černé Hory . Leží v centrální části pohoří a je výchozím bodem pro túry do hor. Výhled jsme měli na kopce i planinu. A protože se nám počasí umoudřilo, mohli jsme vyrazit k jednomu z ledovcových jezer a tam vás vezmu zítra. Těšte se, byla to paráda!

Příjemný start nového týdne!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.