Skadarské jezero

Krásné ráno při úterku. Dnes opět pokračuje v cestování a z přímořské oblasti už směřujeme do vnitrozemí. Cestou jsme ale zastavili u Skadarského jezera, které je třetí největší v Evropě a zároveň největší vodní plocha na Balkáně. Zhruba dvě třetiny jezera leží v Černé Hoře a třetina v Albánii. Délka 50 km, šířka 14 km, vodní plocha hladiny kolísá mezi 350 až 500 km2. Průměrná hloubka 6 m. Takovou zajímavostí je, že jezero je kryptodepresivní, což znamená, že některé části jeho dna se nachází pod úrovní moře. Takových míst je tu asi 30 a jejich hloubka dosahuje až 60 m. Žije tu přes 270 druhů ptáků včetně pelikánů a je právem považováno za největší ptačí rezervaci v Evropě. Pelikány jsme sice neviděli, i když jsme na jezero vyrazili brzy ráno, ale nevadí, i tak to byl skvělý zážitek. A žijí tu například i lososi. Ta část jezera, která leží na území Černé Hory byla vyhlášena za národní park. Po příjezdu z Budvy jsme se večer ubytovali ve Virpazaru. Je to místo, odkud lodě vyrážejí na plavbu po jezeře. Buďto můžete jet větší výletní lodí a nebo si pronajmout menší loďku a mít tak více soukromí. Tak jsme to udělali my. Kapitán nás povozit po těch nejzajímavějších částech jezera a nakonec nás vyložil na malinké pláži, kde jsme se mohli koupat. No ... ono to s tím koupáním nebylo jen tak. Mám fóbii z hadů. Ale opravdu velkou! A v jezeře žije vodní zmije. A to jako doopravdy, protože jsem ji při plavbě dvakrát viděla. Takže tím se postarala o to, že jsem se v jezeře spíš namočila, ale plavat dál už jsem se neodvážila. Protože kdyby proti mě nedejbože plaval had, tak se hrůzou utopím! Jinak je jezero překrásné a mně se líbilo strašně moc. Tím, že jsme vypluli brzy ráno (doručuji), jsme byli na jezeře kromě pár místních rybářů úplně sami! 

Jezero měla po ráno velmi zvláštní energii, takovou až magicky tajemnou. Všude byl klid, jen hejna ptáků kolem. Nepopsatelný zážitek. Jen zvuk motoru loďky, svěží vánek a mlžný opar. Prostě pohádka. 

Všude byla spousta kormoránů a leknínových plantáží. Pelikány jsme sice neviděli, ale třeba volavku popelavou a zmiji vodní ano :-) Ona sice není jedovatá, ale to je mi celkem jedno, had jako had. Cestou po jezeře jsme míjeli ostrůvek Grmožur.

Tento ostrůvek bývá také nazývám ptačím ostrovem či černohorským Alcatrazem. Zachovala se na něm turecká pevnost, kde byli kdysi vezněni političtí odpůrci. Ostrůvek dotváří onu úžasnou atmosféru jezera, ale přístupný bohužel není. Když jsem se ptala lokálů, jestli mě tam  můžou zavézt a vyložit na prohlídku, tvrdili, že je to nebezpečné.

Tyhle loďky se stříškou tu brázdí hladinu jezera. My měli právě takovou. Ceny na Skaderském jezeru jsou kupodivu vyšší než na sv. Štefanu. Pronájem loďky 50 euro na dvě hodiny, to docelo šlo. Ale ryba v malinké plážové restauraci, kde nás loďka vyložila, stála 25 euro a to je teda celkem dost. Stejně tak ubytování nebylo nejlevnější, ale tady zřejmě sází na to, že ti turisté sem stejně zavítají. Ale moc jich tu nebylo.

A poslední obrázky jsou už z Virpazaru, kde jsme jednu noc nocovali. Je to spíš menší vesnička než město, ale místní jsou tu velmi milí a pozorní. Dostala jsem od nich bazalku a oregáno a sáček sušených horských bylin. Čaj z nich jsme potom pili v horách. Déle než jeden den tu strávit asi nemám smysl, nic jiného kromě jezera tu není. Příště vyrážíme do hlavního města Montenegra a tím je Podgorica.

A dneska jdeme k vodě, protože to horko se jinak přežít nedá. Prima den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.