Vila Stiassni

Tak konečně! V neděli jsme s panem Božským navštívili vilu Stiassni v Hroznové ul. v Brně. Vila mě překvapila a to doslova a do písmene. Puristický architektonický styl Ernsta Wiesnera silně kontrastuje s interiéry vily. Dost často si tam připadáte ne jako v puristické vile, ale spíše na zámku. Proč? Žena pana Alfreda, Hermine Stiassni pocházela z velmi bohaté rodiny a její otec byl uhelným baronem. Takže od malička prý vyrůstala ve velkém přechychu a okázalosti a protože si nedovedla představit, že bude bydlet v čistém stylu Ernsta Wiesnera, vstupovala velkou měrou do jeho návrhů. Často spolu prý vedly velmi bouřlivé debaty a jelikož se říká, že disponovala většm majetkem než její bohatý choť Alfred, holt architekt skákal, jak Hermine pískala. Ale jen do určité chvíle. Nakonec se dohodli, že interiéry svěří do rukou arch. Franze Wilferta z Vídně. Ten navrhl podle představ Hermine historizující interiéry, které vykazují velmi zdobné pojetí. Například tu najdete štuky, kazetové stropy vykládané vzácným dřevem, mramorové krby, které ale jako krby nikdy nefungovaly a historický nábytek. Pokoje pro hosty jsou zařízeny empírovým nábytkem, který si rodina Stiassni dovezla z cest. Rovněž tu najdete intarzovaný nábytek a tak kdo se těší na funkcionalismus, bude velmi zklamán. Pouze v jedné části, kam paní domu nechodila, protože sloužila pro personál, se mohl Ernest Wiesner realizovat bez omezení. Těžko říct, jak by interiéry vypadaly, kdyby byly realizovány podle skic Wiesnera, ale jednu skicu haly jsme měla možnost vidět a věřte, že to celé působilo mnohem lehčeji. Místo dřevěných podlah a koberců byla navržena podlaha kamenná. Z dobových obrázků je patrné, jak těžce interiéry působily, ale holt rodina byla velmi bohatá a tak to dávali tímto způsobem na odiv. Přesto se mi vila líbila moc, tak pojďte kouknout na několik obrázků.

Stavebně působí vila velmi čistě a její vnitřní prostor je velmi funkčně a prakticky rozdělen, což bylo ostatně pro E. Wiesnera typické. Promyšlené do posledního detailu. Vilu navrhl v roce 1927 v půdorysu písmene L. V tehdejší době se jednalo o nejrozsáhlejší výměru stavebního pozemku určeného k soukromé stavbě v Československu vůbec! Cena vily se odhadovala na 6 - 7 mil. Kč, což byla na danou dobu neobvykle vysoká částka. Ovšem tu si mohl významný brněnský textilní továrník dovolit. Jen pro srovnání, ceny okolních domů, které byly považovány za luxusní, protože už tenkrát se jednalo o lukrativní lokalitu, se pohybovaly v rozmezí 50 - 100 tis. Kč. 

Majitelé rovněž disponovali venkovním bazénem, tenisovými kurty, skleníky  a rozlehlou zahradou, kterou měl na starosti vrchní zahradník, který měl pod sebou dalších čtrnáct zahradníků! Přesto si rodina Stiassni se svojí jedinou dcerou Sussane vilu moc dlouho neužila,  bydleli tu jen necelých devět let, než díky hrozící okupaci v květnu roku 1938 opustili Československo. Textilní továrna na ul. Přízové jim byla rovněž zabavena. Židovská rodina Stiassni získala potom v roce 1940  brazilké vízum a zpět už se nikdy nevrátili a ani se nesnažili o navrácení majetku. Důvod prý byl prostý, jejich jediná dcera nikdy nepřiznala z jakých poměrů pochází. A teď pojďte kouknou na interiéry, ty mohou opravdu překvapit.

Nejvíce patrné jsou rozdíly právě v jídelně a společenském salonku. Přízemí domu vlastně tvořili pouze společenské prostory, kde rodina přijímala návštěvy a dveře se tu prý netrhly. Horní patro vily bylo potom určeno k soukromým účelům a každý z rodinných příslušníků měl svůj vlastní apartmán!

Na této koláži můžete vidět pánský pokoj a dámský pokoj, který je který asi nemusím popisovat.

Hala, kde se scházela rodina.

 Pokoje pro hosty s empírovým nábytkem. 

V patře jsou potom tři prostorná apartmá, zde vidíte ložnici paní a pána domu. Apartmá svého času fungovala jako prezidentské a bydlelo tu několik významných osobností, mezi nimi např. Edvard Beneš, Václav Havel, ale například taky Fidel Castro a další. 

Největší apartmá obývala slečna Sussane, které měla mimo jiné k dispozici i velkou hernu, jejíž stěny byly obloženy korkem, aby svým křikem nerušila rodiče. Z jejího apartmá potom můžete vyjít na krásnou prostornou terasu s úžasným výhledem. Mimochodem každý z apartmá měl svoji vlastní šatnu a koupelnu. Největší šatnu měl samozřejmě pan továrník, protože musel reprezentovat, jeho paní měla šatník asi třetinový. Šatníkem ovšem rozumějte poměrně prostorný pokoj. I koupelny byly prostorné, na koláži níže můžete vidět koupelnu, které náležela k ložnici pana továrníka, ta byla zrekonstruována podle původního návrhu. Dokonce byly použity i obklady Rako a podle původních obkladů byl namíchám speciální odstín, který se ovšem od původního malinko liší. Ostatní koupelny byly přizpůsobeny požadavkům tehdejších politických návštěvníků a dvě z nich jsou obloženy jakýmsi kubánkým mramorem, který zřejmě daroval Fidel Castro.

Zrekosntruovaná koupelna pana Alfreda je opravdu úžasná. Takovou bych brala všemi deseti i dnes! Tomu říkám nadčasový design.

Tak to byly interiéry. Teď pojďte ještě nahlédnout do prostor, o kterých jsem psala, že byly zcela v režiji Ernsta Wiesnera, tam paní Hermine nechodila a tak je to opravdu čistý purismus. A je nádherný!

Podle mě je to nejkrásnější místo uvnitř vily. Ta dlažba! Část je původní, čast dodělaná při rekonstrukci. Opět Rako. Úžasný prostor, nemyslíte?

Vila byla po rekonstrukci v prosinci 2014 zpřístupněna veřejnosti, ale na zahradě by to chtělo ještě zapracovat. Zatím tu převládá lebeda a plevel, ale chápu, že všechno nejde hned. Rozhodně se jedná o jedinečný objekt, který rozhodně stojí za návštěvu a my jsme měli štěstí na výborného mladíka, který nás objektem provázel a bylo znát, že nemá naučený text pouze o vile, ale měl celkově přehled. A na prohlídce jsme byli úplně sami. Jen to vstupné a příplatek za focení, tam tedy NPÚ lidi docela "vobloží". Vstupné 190 Kč, příplatek za focení 200 Kč. I tak jsou to podle mě pořád smysluplně utracené peníze. A příště mám v plánu vilu Löw - Beer.

Prima den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.