Dnes nejen popisné informace a fotky, ale i pár zákuslisních. Asi bych měla (mohla) nebo spíš chci prozradit, že pan Božský má v Bukurešti kancelář. Tedy ne přímo on, ale společnost, pro kterou pracuje. Takže ve čtvrtek ráno jsme po snídani vyrazili do kanceláře, seznámil mě s místem, kde pracuje a jeho milými kolegy. On potřeboval řešit pracovní záležitosti, ovšem já toužila po kultuře a poznání. Byla jsem natěšená poznat město. Vyfasovala jsem tedy peníze, mapu a hurá do víru velkoměsta. Teda přiznám se, že s mojí jazykovou "nevybaveností" jsem měla malinko obavy, ale na domluvu s rumunskými taxikáři a příležitostnou komunikaci to stačilo. Taxikáři jsou zřejmě všude stejní. Bohužel šmejdi. Zde je taxi služba velmi levná. Za kilometr zaplatíte necelých 9 Kč. A protože jsme bydleli v hotelu Domenii Plaza kousek od centra, bylo mi doporučeno cestovat taxíkem. Z hotelu probíhalo vše hladce, tam problém nebyl, ale story, kterou jsem zažila při zpáteční cestě, úplně příjemná nebyla. Nejen, že mě ten šmejd chtěl obrat o prachy, ale taky se jako šmejd choval. Takže na jedné z křižovatek, když svítila červená, opustila jsem rychle jeho vůz :-) Holt sama samotinká a ještě k tomu ženská, nemusí být vždycky výhodou. Ale vše dopadlo dobře. Na třetí pokus jsem si vybrala. Rozuměl anglicky, nabídl mi košér cenu a vypadal slušně. Ani si nechtěl vzít celé spropitné! Jinak jízda zdejších taxíků byla chvílemi o život, jezdí jako hovada. Ale zpět na trasu. Z centra města po prohlídce Náměstí republiky a Muzeum umění jsem se vydala s mapou v ruce k Parlamentu. A protože nemám další fotky zpracované, Casa
Poporului bude příště. I s největším bulvárem města. Teď pokračujeme po Calea Victoriei. Nestačila jsem kroutit hlavou a obdivovat. Tak alespoň pár fotek, jakože nekecám a ta architektura je tam opravdu úchvatná.
Někde se ke mě dostala informace, že v Bukurešti je cca 24tis. taxíků. Jestli je to pravda nebo ne to jsem nezjišťovala, ovšem jsou opravdu všude. Však to vidíte na fotce. A levné jsou zřejmě proto, že jezdí na plyn.
Někde se ke mě dostala informace, že v Bukurešti je cca 24tis. taxíků. Jestli je to pravda nebo ne to jsem nezjišťovala, ovšem jsou opravdu všude. Však to vidíte na fotce. A levné jsou zřejmě proto, že jezdí na plyn.
Cercul Militar National postavený v roce 1911 ve fracouzském klasicistním stylu.
Uprostřed činžovních domů krásný kostel Zlatari. Biserica Zlatari. Nemůžete ho minout.
A tento dům mě učaroval. Odvahu jít dovnitř sama jsem ovšem neměla.
A další muzeum, těch je tu taky spousta.
No a kousek za mostem už čeká sídlo rumunského parlamentu. Tak tam jdeme příště a bude to velká paráda, slibuju.
Prima den!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Musím jen souhlasit, architektura krásná, jen tě obdivuji, že jsi se vydala sama. Naše děti i ve dvou měly co dělat, aby v centru města nebyly zmláceny a okradeny na ulici za plného provozu. Ty zmetci se prezentovali nejdříve, jako policie v civilu aby je "ochránila", to proto, aby je někam uklidila..., ale naštěstí děti hned rozpoznaly, že to byly falešné doklady! Jen tak, tak se jim povedlo zachránit nejen co měly...zdraví, ba život.Raději nám to řekly, až několik dní po návratu, to když se jich někdo optal, zda se tam ještě vrátí...odpověď si jistě domyslíš.
OdpovědětVymazatAle i tak se těším na zbytek tvé reportáže, má to výhodu, jsem v klidu a snad i bezpečí domova:-)))
Tak to je nemilá příhoda. A to se přihodilo někdy teď? Já si totiž myslím, že Bukurešť je relativně bezpečná. To, co se jim stalo, se může stát klidně i v Praze nebo kdekoliv jinde u nás. To by člověk nesměl vystrčit nos. Já si to užila a nad těmito věcmi raději moc nepřemýšlím. A já bych se tam vrátit určitě chtěla :-)
VymazatBaru,jsi fakt dobrodružná povaha a také obdivuji cestování taxi sama samotinka!Ještě,že byla ta červená!Díky za další cestovatelské zážitky:-)Já jsem momentálně v rekonvalescenci a jsem rada,že zvladam základní věci:-0Ale už se moc tesim na první jarní výlet!
OdpovědětVymazatDobrodružná ani ne, jen mám ráda nějakou akci :-) Přeji brzké uzdravení!
Vymazat...v loni v létě.Souhlasím,že by se nedal vystrčit nos, ale rozhodně to nemile překvapí!
OdpovědětVymazatNo tak to každopádně!
VymazatAsi pred 8 rokmi sme s manzelom boli v Rumunsku.Chodili sme po roznych hoteloch, hostili nas na sukromi aj v 5 hviezdickovych hoteloch, na clnoch nas vozili po delte Dunaja. Bola to fantasticka poznavacia cesta, tam kde nam to ukazovali sme cumeli s otvorenymi ustami. Z letiska z Bulharska sme isli 40 km rychlostou take strasne boli cesty. Prekrocili sme hranicu a Rumunsko krasna asfaltka. Vybavenie plaze, dizajn hotelov, fantasticke. Bolo to tam tak drahe, ze tam chodili len nemecki a anglicki turisti. Citila som sa tam bezpecne. To je pravda, ze dediny nemaju cesty a v malych mestach su panelaky ako by tam byvali nasi spoluobcania, ale taky luxus ako je pri mori, .....
OdpovědětVymazatMy když jsme před 11 lety cestovali Rumunskem (hory, podhůří a malé vesnice), byla jsem nadšená. Sice při průjezdu malých osad pod horami jsme se v autě museli zamykat, ale mělo to taky svoje kouzlo. A vyjet do hor bylo běžným autem docela problém. Silnice neexistovali. Cestovali jsme se stanem, občas si něco uvařili a občasi si vzali nějaký penzion s jídlem, když jsme byli v civilizaci. To byla ještě ta příroda opravdu panenská a nebyli žádné turistické kempy jako dnes. Koupali jsme se v řece a když už byla krize, požádali jsme o sprchu v hospodě :-))) Ráno nám spacáky přežvýkaly krávy pasoucí se na louce. To jsou zážitky :-))) Tentokrát to bylo jiné, v hotule se vším luxusem jsem si mohla užít Bukurešť úplně jinak. Myslím si ale, že se tu žije stejně jako v jiných metropolích a velkých městech.
VymazatJak už jsem psala minule, nádherné stavby. Zase moc hezké psaní :-) Ale jinak, máš teda odvahu! Já bych sama v cizím městě takhle cestovat nedokázala, klobouk dolů ...
OdpovědětVymazatA víš, že jsem si to dřív myslela taky? Teď už vím, že dokázala :-))) Nikdy neříkej nikdy. Dokonce jsem chodila podle mapy a to já a mapa rovná se katastrofa. Touha poznávat je silnější, akorát mě děsně štve ta moje angličtina. Když se člověk musí spolehnout jen sám na sebe, vymáčkne ze sebe mnohem víc. A mělo to jednu obrovskou výhodu ... užila jsem si to víc, než kdybychom chodili spolu. Nemusela jsem na nikoho brát ohledy, mohla jsem si fotit jak dlouho jsem chtěla, courat se v muzeu nez omezení, vracet se na místa, kde jsem už byla :-) Pan Božský by to se mnou jinak taky absolvoval, nemá s tím problém, ale takto to bylo fakt svobodný.
VymazatJo, vím, že i tohle má své výhody. Chodit tam a zpátky, svým tempem, koukat a koukat :-) Možná mně neseděla ta Bukurešť, mám to zafixované s minulým režimem. V Rakousku jsem tohle sama zvládla -zašla jsem si kam jsem chtěla, koukala jsem jak dlouho jsme potřebovala, nakoupila, zeptala se kde mám zbytek tlupy, objednala jsem si :-) Taky jsem byla překvapená jak mi ta Němčina jde, když jsem sama :-))))))
Vymazat