Lednová očista interiéru

Tak konečně je to za námi. Vánoce mám ráda a ty letošní byly obzvlášť krásné, ale ten lednový klid mám ještě raději. Stromeček je odstrojený, všechny ozdoby zabalené, jen světýlka dokud nebude víc světla, nechávám, já prostě svítím ráda. Pustila jsem se do úklidu knihovny, protože po Vánocích už knihy není kam dávat. A taky jsem si slíbila, že budu byt průběžně udržovat v dobré kondici. Ale vím jak to chodí, to mi vydrží možná tak do jara :-) Tak se aspoň obkloupiji pěknými věcmi. Přibylo pár nových kousků a nejen těch, co přinesl Ježíšek. Tak pojďte nakouknout!

 

Zatím jsem využila stávající volné poličky v knihovně, ale doufám, že ještě letos bude knihovna nová. Ovšem ložnice má ovšem přednost a na jejím návrhu už se pracuje. Resp. nový bude pracovní kout, který nemám bohužel kam přesunout a samotná ložnice dostane pouze lehký redesign. Požádala jsem Lejku a už se moc těším na výsledek. V kuchyni jsem zvládla jen vymést poličky s jídlem, ale i tak mám pocit, že to výrazně pomohlo lepšímu pocitu.

U kuychyňské linky stále chybí lišta. Už víc než rok. Přesně tak dlouho je stará mozaika, kterou mi dělala moje kamarádka Eva. Ale tak snad i té se konečně dočkám, stejně jako jsem se dočkala nového světla do obýváku, které jsem koupila těsně před Vánocemi. Porcelánové kelímky na stole jsou od Maxima, ale ty už jsem dostala k narozkám.

Dlouho zvažované světlo Bulb z Designville se stalo konečně skutečností a myslím, že to nebyla špatná volba. Já mám to ručně foukané sklo ráda. Lampa je nenápadná, přesto elegantní a v interiéru nijak neruší. Řekla bych takový nadčasový kousek. Chtěla jsem, aby lampa nebyla výrazná, protože z toho mémo minimalismu se stal zabydlenesmus. Ale je mi v něm dobře. Na sedačce přibyl další polštář, který jsem si přivezla z Meat Design Ostrava a je od Ververdesign. Motiv včelí plástve mě dostal.

Ježíšek přinesl vytouženého Pepíčka! Milovaného Little Josepha od Maxima Velčovského snad není třeba nikomu představovat. Většinou se setkávám s názorem, že je morbidní. Mně morbidní rozhodně nepřipadá. Čtyři, možná už pět let nazpět, jsem vyfotila tuhle panenku. Vždycky si na ni vzpomenu, v nečem jsou si podobní! A aby nebylo Pepíčkovi smutno, má u sebe Republiku. Momentálně nejoblíbenější funkci misky vidíte na fotce. Mrazem sušené ovoce z Mixitu je u nás v kurzu. Máme na něm závislost všichni. Jediná jeho nevýhoda je, že strašně rychle mizí. Knížka byla též vánočním překvapením a je úžasná! Kompletní seznam zajímavých a krásných domů v Brně. Většinu z nich znám, ale jsou tam i takové, o kterých člověk jen tušil. Ta mi udělala velkou radost, stejně jako nový polaroid. Instax mini 90, černý stylový krasavec, ze kterého padají papírové fotografie velikosti kreditní karty. Sice je to velký nezvyk při focení, ale přála jsem si ho hlavně na cesty, abych do našich cestovatelských deníků mohla rovnou vlepovat fotky. Akorát za chvíli budu potřebovat nosiče :-) I když tento je lehoučký, váží pouhých 290 g. A o letenkách do Portugalska už jsem tu psala, to je myšlenka, která mě drží při životě, abych přežila tu mrazivou zimu. Já se sice tvářím, že je to vlastně paráda, ale když mám ráno v -15 škrabat auto, tak mi to zase taková paráda nepřijde. Jo ... být celej den někde na horách, lyžovat a popíjet bombardino, tak to by se mi zamlouvalo víc než zima ve městě.

A posledními členy rodiny a další velkou předvánoční radostí jsou tyto dva keramické objekty, které pocházejí z dílny Jany Jano. Malé keramické Affnitky z velkého cyklu Affinity, který mám moc ráda. Časem bych je ráda doplnila ještě nějakým větším obrazem. Možné do té nově připravované ložnice. No a to je od nás všechno. Při pohledu na teploměr je dneska lepší nevystrkovat nos ze dveří, aby člověku neumrzl nebo se pořádně namazat (krémem)!

Mějte fajn den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.