Lisabon

Chuť psát sice je, ale času bohužel nepřibylo. Vítám vás při neděli! Konečně se mi podařilo zpracovat něco málo fotek, ale znáte to ... kluci mají prázdniny, venku horko, do toho nějaký ten výlet za kulturou a koupáním, pracovní povinnosti, prostě léto! Materiálu mám ovšem dost, tak jdeme na to. Letos jsem pořídila i spoustu polaroidových fotek do cestovatelského deníku, tak jsem si myslela, že to nebudu s ostatními fotkami přehánět, ale jestli se mi to podaří, nevím. Jedna z té nejzajímavější části dovolené pro mě byla jednoznačně města, která jsme navštívili. Žádné hotelové komplexy, bydleli jsme v pronajatých bytech. Už to tak děláme několik let a vyhovuje nám to. Mám pocit, že jsme tak blíže místním a méně izolovaní. Někdy jsme bydleli dál od centra, někdy přímo v centru, ale musím říct, že jsme měli opravdu štěstí na vkusné a hlavně čisté bydlení. Vždy jsme měli zvlášť ložnici a pokoj pro kluky a i když to byly byty povětšinou menší, byly útulné. První tři a poslední dvě noci jsme strávili v Lisabonu. Město, která vás okamžitě dostane. Možná není vizuálně tak přitažlivé a malebné jako třeba Porto nebo Coimra, ale já ty pulzující metropole prostě miluju. Tentokrát to ale nebylo vůbec jen o památkách, jak bývá mým dobrým zvykem, ale spíš o tom nasávat atmosféru, bavit se s místními, chodit na kávu, která je mimochodem v Portugalsku skoro všude velmi dobrá a stojí kolem 65 centů. Prostě nasávat každým milimetrem těla atmosféru, kterou vám město nabízí. I když jste spoustu fotek viděli už na instragramu, musím vám Lisabon ukázat i takto. Bydleli jsme vždy v centru, pokaždé ale v jiné části. Snídaně jsme si nedělali, ale chodili jsme do lokálních kaváren, většinou tam, kde sedělo a kávu popíjelo nejvíce místních. Pasteis de Nata se staly okamžitě závislostí. A líný jižanský život taktéž. Portugalec, když jde někam pozdě, tak si dá ještě cestou kávu a žádný stres. Tohle bych se chtěla naučit, protože já všude chodím zbytečně brzy. Tak pojďte ochutnat Lisabon. Je multikulturní, pestrobarevný, plný chutí a vůní.

To, že jsem psala, že naše letošní putování nebylo jen o památkách neznamená, že jsme žádnou nenavštívili. Třeba Pantheon či Kostel svaté Engrácie je dechberoucí, stejně jako lisabonská katedrála, nedaleko které jsme bydleli poslední dvě noci v Lisabonu.
 

Nejkrásnější výhledy na Lisabon jsou prý z lisabonského hradu (São Jorge Castle). Musím to potvrdit. Vyplatí se koupit si vstupenku a prolézt si ho ze všech stran. Ani ne tak kvůli hradu, ale právě kvůli těm výhledům jsem tam chtěla jít. Při návštěvě Lisabonu doporučuji nevynechat.

 

Úžasná jsou ale i ta ne turistická místa a kouty, všude visí z oken prádlo, který dotváří kolorit města, stejně jako azulejos. Pro milovníky kachliček je to kachličkové nebe. Nejdříve jsem si myslela, že účel azulejos je čistě dekorativní, ale není. Vyčetla jsem, že měl chránit domy před velkým horkem. Čili obyčejná izolace.

Nádherný byl taky Vítězný oblouk, který mám poprvé otevřel cestu k vysněnému oceánu. Ten je tady dost studený, místní taxikářka říkala, že má tak 16-17 stupňů. No vlastně ani v Algarve nebyl o moc teplejší. Pouhých 19 stupňů!

Courání městem, ochutnávání portského vína, které se stalo nedílnou součástí mých dnů v Portugalsku a všemožné dobroty. To byl Lisabon. Jídlo jsem fakt už nefotila, protože obvykle jsem alespoň na večeři šla ráda bez zátěže na zádech, protože jsem s sebou denně vláčela dva foťáky nemalé hmotnosti. A navíc, fakt je to trapný pořád všude fotit jídlo. Takže to pouze z mobilu na IG. Ale úlně to nejlepší, co jsem v Lisabonu jedla, byly mořské plody v jedné pouliční lokální hospodě, kde paní majiteka (usměvavá černoška), připravovala na grilu to, co jsme si vybrali. Losos, olihně, nejlepší chobotnicový salát na světě a samozřejmě Bacalhau. Tu tedy mají řádně nasolenou. Vše luxusní, přímo z ohně za velmi přijatelný peníz, narozdíl od turistických restaurací.

Ne, neloupala jsem azulejos z oprýskaných domů, ale poslušně jako spořádaný turista, jsem nakupovala suvenýry ve všude přítomných shopech s kachličkama. Tady by se vybíralo na koupelnu jedna radost!

Překrásná architektura, ze které mě bolí za krkem ještě teď. Pořád s hlavou zakloněnou, abych si navždy tyhle obrázky uložila do paměti. O ty mě může připravit snad jen pan Alzheimer. Dalším místem, které musíte v Lisabonu určitě navštívit, je Oceanáruim. Fascinující svět barev a tvarů pod vodou. Fotek mám tisíce, tak aspoň pár. 

Určitě si udělejte čas a vyhraďte si pár hodin na návštěvu. My si to nechali až na úplný konec naší expedice. Stálo to za to. 

A jestli máte rádi tento druh street artu, budete v Lisabonu mile překvapeni. A nejen v Lisabonu. Vlastně jsem je obdivovala všude, pár jich najdete opět na IG, pač nejsem chobotnice a nestíhala jsem ani všechno fotit. Tak to byl Lisabon. Stejně jako mě loni uchvátila Barcelona, tak letos Lisabon a pevně doufám, že jsem tu nebyla naposledy. Příště vás vezmu do města králů - Sintry.

Přeji krásný nedělní podvečer!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.