Konečně! Máme tu poslední den v roce. Většinou píšu příspěvek až na nový rok, ale letos to udělám trochu jinak. Ne, nejásám, už roky Silvestra neslavím, na pokyn se nebavím. Jen tiše vyčkávám, až to přejde. Koneckonců, pařila jsem celej rok, tak dneska nemusím.
Teď trochu odbočím, abych se mohla zase vrátit. Testuju novej foťák. Kompakt od Fujifilmu. Ano, čtete správě. Neopouštím však zrcadlovku, jen už mě nebaví se s ní pořád vláčet a tak jsem zvolila něco podstatně menšího a hlavně skladnějšího s velmi dobrým výkonem. Opravdu jsem mile překvapena, co tahle hračka umí, i když místy ještě bojuju s ovládáním a nastavením, pač Canon to teda není. Myslím, že si ale rychle zvyknu.
Ne, není to dárek od Ježíška, kdybyste si to náhodou chtěli myslet. Letos jsem totiž nebyla hodná. Zato jsem byla svá, bez přetvářek a kompromisů. Aspoň občas se mi to, doufám, dařilo. Taková, jakou mě ani moji nejbližší neznají a nutno podotknout, že ne všichni to rozdýchali. Kompromisy jsou dobrá věc, ale nesmí jich být moc. Tento novější, upgradovaný model Báry, už na skálu nepoleze jen kvůli tomu, že potom budeme všichni šťastnější. Všichni ne. Je to nesmysl. Je to jen další berlička, díky které se můžeme životem šourat poměrně dlouho. Ale my se přece nechceme šourat, my chceme jít a volně dýchat.
Přesto jsem za uplynulý rok nesmírně vděčná. Nejdřív byl pohodový, potom divoký, s těžkým a náročným finále. Finále, na jehož konci stojím opravdu já. A neměnila bych. Díky všem událostem a skutečnostem tohoto roku, jsem potkala nové přátele a pročistila ty staré, což bylo rovněž nezbytné. Ještě ale zdaleka není všem dnům konec. Teď budu muset na kobereček a nejen já, půjdeme tam všichni a všichni budeme tázáni. Kdo opravdu jsme a co skutečně chceme. A já bych vám všem chtěla do nového roku popřát, abyste si uměli odpovědět. Ani já to ještě nevím a taky se přece jen trochu obávám, co odpovím, až budu tázána. Ale už v tom není strach, spíš odhodlání to vyslovit nahlas. Trochu jsem se tu rozepsala, tak doufám, že jste to dočetli až do konce. Buďte zdraví, dělejte to, co vás opravdu baví a obklopujte se lidmi, před kterými si nemusíte dávat pozor na to, co říkáte.
Vychutnávejte si každý doušek toho, co milujete, úplně nejvíc naplno. Adiós 2017!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Baru moc hezky si to napsala. A souzním <3.
OdpovědětVymazatMěj se dle tvých představ. Fotky jsou moc krásný s jinou atmosférou ;). Martina
Děkuju ♥ Já ty černobílý mám prostě nejraději. Přijde mi, že barvy někdy odvádějí pozornost od toho skutečného, co chtěl autor říct. Na druhou stranu, je dobrý si ten život občas přibarvit :-)
VymazatBaro,napsala jsi to moc krásně! I já nekdy narážím i v rodině,když už nedělá m a hlavně neříkám,co se má a co chci!Prý jsem stále nespokojená,ale já to tak necítím!Tak at ten rok 2018 je takový,jaký chceme,aby byl a něco pro to dělejme!
OdpovědětVymazatBude přesně takový, jaký si ho uděláme. Všichni máme stejnou šanci. Měj se krásně a vydrž!
VymazatTakúto cestu mám, naozaj som osamela, ani rodičia, ani známi, dokonca, keď som otvorila týranie dieťaťa v rodine dlhoročných priateľov, stratila som aj ich, pracovné miesto, a plno ďalších, mne blízkych a dlhoročných priateľov, dokonca aj rehoľníkov, ktorí majú túto charizmu, ochraňovať slabé, biedne v ,,popise práce,,...
OdpovědětVymazatŹivot sa rýdzi, to Ti prajem, dobrú cestu a vôľu, veľa síl, ale kontrolkou je neha v srdci a okolo, tak tú tiež!
PS: Niekedy v lete som si uvedomila, že ten dar na minulé Vianoce, Tvoje krásne prestieranie, bol asi darom na rozlúčku...
Ano, život se ryzí, ale dárek na rozloučenou to určitě nebyl. Jen jsem měla prostě takový rok, vlastně jsem skoro neblogovala, o čemž vypovídá množství příspěvků a jejich charakter, ani jsem sama na jiné blogy nechodila. Nebyl čas a asi ani chuť. Pořád jsem cosi přehrabovala uvnitř a jsem ráda, že jsem na něco konečně narazila. To je ten důvod.
VymazatKdyž už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
OdpovědětVymazatPřeji Vám v roce příštím a i v těch co přijdou po něm, aby se Vám dařilo být vždy sama sebou :-)
P.S. Hezký fotky :-)
Moudrá slova moudrého muže :-) Děkuju! A těším se, že někdy spácháme tu společnou foto procházku.
VymazatBaru, máš nádherný šikovný kluky a dar přímo božský. Fotky jsou naprosto úžasné ;-) Jen tak dál!
OdpovědětVymazatDěkuju ♥
VymazatKrásný, zdravý a pohodový rok 2018! Silvestr také jen přetrpím. Těším se na tvoje nové fotky. Eva
OdpovědětVymazatNápodobně, děkuji.
VymazatDobrá zpráva:-)
OdpovědětVymazatI já jsem zjistla, že "jsem svobodná". Sice mi to trvalo více, než půl století, zato si to pěkně užívám, kdo ví, jak dlouho?
Tak vše nej a hlavně dlouho a ve zdraví!
P.S.
foto opět nádherné:-):-):-)
Děkuji za poštovní přání ♥ Cesta je cíl ... tak šťastnou cestu, milá ♥
VymazatMluvíš mi z duše, holka ! Kolega má Fujinu též a pěje jen chválu. Zdravím Brno ! Jaromila
OdpovědětVymazatJá měla Fuji jako svůj první lepší digitální foťák. Zrcadlovka to sice není, ale na kompakt výborný.
VymazatBaru, krásně napsáno. Nelézt na skálu, protože pak budeme všichni šťastnější - to jsem si potřebovala přečíst, díky ;-) Jinak fotím kompaktem a jsem moc moc spokojená. Přeji krásný nový rok 2018, D.
OdpovědětVymazatJá začala fotit kompaktem jen z lenosti, ale zrcadlovku rozhodně neodkládám. Jen jak doufám, budou mě míň bolet záda a krk a budu mít z focení větší a větší radost :-) Krásný rok i tobě!
VymazatBaru, krásné fotky, obzvlášť ta první. Ono na foťáku zas až tolik nezáleží, víc na tom, kdo za ním stojí ;-)... Ještě jednou přeji vše dobré a takové, jaké má být... Jsi silná osobnost a pro mě inspirace <3...
OdpovědětVymazatV.
Veru, jsi milá, děkuju ♥ Ona ta technika nás umí posunout, ale druhá strana je rovněž důležitá :-) A věř, že se pomalu učím být slabou, resp. křehkou, protože ta síla osobnosti nemusí být vždy nutně ku prospěchu věci. Můj úkol pro letošní rok :-) Děkuju a přeju ti krásný a dobrý rok.
Vymazat