Love ruins na pokračování

Když jsem tam byla čtyři roky nazpět, bylo to velký dobrodružství, pač většina budov ještě stála a dala se prolízat. Dnes jsou hlavní budovy strženy a ty zbylé už stojí jen náznakem. Zub času a hlavně lidská ruka vykonala svoje. Tam, kde jsem prolízala interiéry továrny, není teď co prozkoumávat. Obrovská masa suti a vztek nad lidskou hloupostí. Čtyři roky nazpět jsem si myslela, že dělám urbex, no pravda to není, ale nic se nemění na tom, že mě tahle místa pořád přitahují jako magnet. A protože nedělám pravej urbex, ale jen si tak hraju, můžu prozradit, že tohle je, resp. byla Schindlerova továrna v Brněnci. Jak vypadala čtyři roky nazpět, se můžete kouknout tady a jak vypadá teď na pár fotkách z dneška. Kdo byl Oskar Schindler tu asi nemusím psát, ale kdyby přece jen někdo neznal tuhle pohnutou historii, najde na googlu velkou spoustu informací. A hlavně je dobré kouknout na film Schindlerův seznam. Není slov, kterými by se dal vyjádřit ten lidský hyenismus, který tu byl spáchám. Ať už v době války, tak i teď. Namísto plánovaného pomníku holocaustu a muzea, je tu rozehlý areál plný suti. Už není co zachraňovat.

 

Bohřebiště dějin. Nikomu nic zlého, ale za tohle ať se majitel smaží v pekle. Amen.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.